jsme hledali co nejrychlejší a hlavně nejlepší odpověď. Původně plánované víkendové soustředění na "doladění" formy, se tak rázem změnilo na hodiny tvrdého nacvičování, aby se mezera ve všech třech soutěžních choreografiích zaplnila co nejlépe. Do samotné soutěže jsme šli s přáním alespoň jedné "bedny". To co se však stalo, nečekal opravu nikdo. Třikrát vystoupat na stupínek nejvyšší bylo něco úžasného. Byla to ta nejlepší odměna, kterou jsme mohli dostat za tu dřinu. Třikrát hurá a hlavně díky Ivce a Renči, že to s námi vydržely.